Na Zemi v současnosti dochází k významným relativně rychlým jevům a procesům spojeným s projevy počasí, které zahrnujeme pod pojem „klimatická změna“. Existence klimatické změny je prokázána na základě přímých měření změny stavu složek klimatického systému, např. hodnot meteorologických prvků, chemického složení atmosféry, výšky hladiny oceánů, mocnosti ledových příkrovů. Příčinou je zesilování skleníkového efektu atmosféry vlivem nárůstu koncentrace skleníkových plynů, které produkuje svojí činností člověk, zejména spalováním fosilních paliv (uhlí, ropy, zemního plynu), průmyslovou a zemědělskou výrobou a odlesňováním.
Klima na naší planetě je výsledkem vzájemné interakce řady faktorů. Ty lze zjednodušeně rozdělit na extraterestrické (mimozemské) jako je např. sluneční záření, dále terestrické (vlastnosti zemského povrchu) co je např. sopečná činnost či přítomnost a druh vegetace a antropogenní (vyvolané lidskou činností) např. emise skleníkových plynů či urbanizace.
Změna klimatu se projevuje měnícími se hydrometeorologickými poměry oproti dlouhodobému průměrnému stavu, který je obvykle definován na základě delší časové řady měření a pozorování. Tyto změny jsou dále spojeny s rozličnými dopady, které se více či méně promítají do všech oblastí lidské činnosti. Změna klimatu má tak významné dopady na zemědělství, lesní ekosystémy, vodní hospodářství či městské prostředí.
Společně se zmírňováním (mitigací) současné změny klimatu je nezbytné se nepříjemným dopadům přizpůsobit (adaptovat).
V posledních dnech sice místy i silně prší, půda ale zůstává suchá. Na povrchu přitom krajina vypadá zeleně a zdravě. Odborníci tento jev označují jako zelené sucho. „Z pohledu zemědělství a lesnictví jsou dopady větší, než si připouštíme,“ přibližuje Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. „Příznivé je, že teploty by zatím měly zůstávat mírně podprůměrné, což nahrává tomu, že vegetace si dokáže aspoň zčásti s probíhajícím suchem poradit a počkat na srážky,“ dodává. Poslechnete si rozhovor Radiožurnálu zde.
V některých regionech se objevují známky takzvaného zeleného sucha. Jde o stav, kdy je vegetace na pohled zelená, ale v půdě chybí dostatek vláhy. Tento jev signalizuje možný nástup výraznějšího sucha v nadcházejících týdnech, uvedla to v rozhovoru, který ČTK poskytla Akademie věd ČR, Lenka Bartošová z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Celý článek je k dispozici zde.
Česká republika, včetně Národního parku Šumava, zažívá velmi suché období. Počínající jaro sice ozelenilo krajinu, ale podle aktuálních dat každá oblast Šumavy trpí určitým stupněm sucha. „Odchylku od normálu a tedy probíhající sucho jsme v oblasti NP Šumava monitorovali již v průběhu února a března. Na přelomu března a dubna se situace krátkodobě zlepšila díky přicházejícím srážkám, ale v průběhu dubna a května se situace buď zhoršovala nebo kolísala, každopádně vedla k aktuálnímu výraznému suchu na konci května,“ vysvětlila Lenka Bartošová z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. „Nyní v polovině května vidíme něco, čemu říkáme tzv. zelené sucho – tedy vegetace je na tom pořád ještě dobře a čerpá vodu z půdy, ovšem můžeme už nyní přece jen jisté dopady sucha v krajině pozorovat na rozpraskané půdě. Také zemědělci hlásí negativní dopady sucha zejména na obiloviny,“ dodala. Celý článek je k dispozici na portálu deník.cz zde.