Na Zemi v současnosti dochází k významným relativně rychlým jevům a procesům spojeným s projevy počasí, které zahrnujeme pod pojem „klimatická změna“. Existence klimatické změny je prokázána na základě přímých měření změny stavu složek klimatického systému, např. hodnot meteorologických prvků, chemického složení atmosféry, výšky hladiny oceánů, mocnosti ledových příkrovů. Příčinou je zesilování skleníkového efektu atmosféry vlivem nárůstu koncentrace skleníkových plynů, které produkuje svojí činností člověk, zejména spalováním fosilních paliv (uhlí, ropy, zemního plynu), průmyslovou a zemědělskou výrobou a odlesňováním.
Klima na naší planetě je výsledkem vzájemné interakce řady faktorů. Ty lze zjednodušeně rozdělit na extraterestrické (mimozemské) jako je např. sluneční záření, dále terestrické (vlastnosti zemského povrchu) co je např. sopečná činnost či přítomnost a druh vegetace a antropogenní (vyvolané lidskou činností) např. emise skleníkových plynů či urbanizace.
Změna klimatu se projevuje měnícími se hydrometeorologickými poměry oproti dlouhodobému průměrnému stavu, který je obvykle definován na základě delší časové řady měření a pozorování. Tyto změny jsou dále spojeny s rozličnými dopady, které se více či méně promítají do všech oblastí lidské činnosti. Změna klimatu má tak významné dopady na zemědělství, lesní ekosystémy, vodní hospodářství či městské prostředí.
Společně se zmírňováním (mitigací) současné změny klimatu je nezbytné se nepříjemným dopadům přizpůsobit (adaptovat).
Prožili jsme sérii nezvykle horkých dní a nocí, které možná vás nebo vaše blízké hodně vyčerpali a potrápili. Ale většina lidí se z toho rychle vzpamatuje a zapomene jako na takovou epizodu či výchylku z běžného léta. Problém je, že podobné a leckdy i delší epizody budou i v našich zeměpisných šířkách častější a intenzivnější. A lépe je zvládnout zdaleka není úkol jen pro jednotlivce. Je to výzva pro obce, různé organizace, společnost a politiky, kteří by měli nabízet řešení podobně jako v případě povodní i jiných krizových událostí a stejně tak řešit příčiny.
Hostem Štěpána Sedláčka v podcastu týdeníku Respekt byl i Pavel Zahradníček, který mluvil o horké vlně, jež se prohnala Evropou, o opomíjených zdravotních rizicích a o vlnobití veder zesilovaném změnou klimatu. Podcast je k dispozici v archivu týdeníku zde.
Podmínky pro vznik vlny extrémních veder, která v západní i střední Evropě v minulých dnech přepisovala teplotní rekordy, se na severní polokouli chystaly už od jara. V teplejším evropském klimatu se postupně rozvíjelo sucho a jihozápadní Evropa a severní Rusko, včetně severozápadní Sibiře, trpěly výrazně nadprůměrnými teplotami. V Evropě byly teploty také nadprůměrné a společně s nedostatkem srážek vznikla situace téměř neustálého skrytého nedostatku půdní vlhkosti, jak popisuje klimatolog Aleš Farda pro ČTK zde. O tématu také mluvil pro Český rozhlas a celý rozhovor je k dispozici v archivu Radiožurnálu zde.
Nynější průběh vlny červnové veder v Evropě přináší vlnu teplotních rekordů včetně těch absolutních, a to v široké oblastí od atlantického pobřeží Francie, jižní regiony Anglie, Benelux, Německo. Je vysoce pravděpodobné, že tomu bude i ve střední Evropě včetně České republiky a dalších oblastí jihovýchodně od naší země, než tato vlna dozní a tlaková výše za ní zodpovědná se rozpadne či odsune mimo náš region. Kromě seznamu teplotních rekordů je ovšem zajímavé podívat se na roli tohoto klimatického fenoménu jednak v rámci dosavadního vývoje klimatického režimu roku 2026 a také v širší oblasti severní polokoule.
Autor textu: RNDr. Aleš Farda, Ph.D.